Tato otázka a současně pokusy o kladnou odpověď se periodicky objevují s železnou pravidelností v článcích s tematikou cyklodopravy i v diskusích pod nimi, například v tomto článku se shodným titulkem, který jsme převzali ze stránek kampaně Čistou stopou Prahou (schválené Radou hl. m. Prahy). Na našich stránkách jsme se touto tematikou již zabývali komentářem k převzatému článku Boření cyklomýtů #1: Kolo a přechod pro chodce se závěrem, že legálně správné řešení z hlediska platných pravidel je u přechodu prostě slézt z kola a přejít jako chodec.

Přesto je častou praxí cyklistů přejíždění přechodů na kole. Proč se tak děje? Za důvod bývá označována lenost cyklistů, přestože tato vlastnost je v rozporu s povahou cyklistiky. Příčinu lze hledat v principu jízdního kola, které je ideálním jednoduchým strojem pro jízdu, ale jen pokud se pohybuje. Pokud stojí, je labilní a jeho ovládání patří k vyšší škole cyklistiky, kterou ne každý má zvládnutou. Stojí za to podívat se zde na některé ukázky v podání mistra tohoto oboru Josefa Dresslera.

Pokud je nutné na kole před křížením s jinou komunikací zastavit, preferuje se stání s oporou jedné nohy, nebo u virtuózů cyklosportu dokonce bez opory. Jestliže se musí sesednout, je nasedání na kolo a jeho rozjezd dalším nejednoduchým úkonem. Ten je pro jizdu na kole klíčovým momentem, jako pro kosmickou raketu její start. Musíte nasednout na sedlo, našlápnout na pedály ve vhodné poloze a roztočit je se zařazeným vhodným převodem, a to vše koordinovaně v jedné chvíli.

Na přechodu musí tedy cyklista absolvovat celou sérii operací, sestávající ze zastavení, sesednutí, vedení kola v roli chodce - s občasnou kolizí holeně s pedálem - a z opětovného nasednutí s případným zabalancováním v malé rychlosti. To vše v souhrnu způsobuje, že cyklista působí v tuto chvíli v roli překážejícího motovidla. Tedy daleko raději přejede křížení s vozovkou již na kole a o to dříve opustí prostor, kde překáží.

Tolik úvaha k možné motivaci pro jednání v podobě častého přestupku cyklistů na přechodech pro chodce. Zvláště u přechodů, které navazují na smíšené stezky pro chodce a cyklisty ale vhodné řešení existuje: je to společný přechod pro chodce a přejezd pro cyklisty. Vyhláškou ministerstva dopravy je zavedena forma přimknutá, vyznačená na vozovce podle obr. V 8b, a nověji od r. 2016 také forma sdružená podle obr. V 8c.

A je s podivem, jak malé využití toto řešení nachází, když smíšené stezky se staly ve městech kvůli stísněnému prostoru velmi preferovaným řešením. Kritické uzly přechodů však zůstávají cyklistům často odepřeny. Například na křižovatce ulic Brněnská – Havlíčkova – Dukelská, jak vidno z přiloženého obrázku, by se prostor pro řešení cyklopřejezdu přimknutého k přechodu nebo sdruženého s přechodem jistě našel, ale zřejmě v rozhodující době k tomu nebyla dostatečná motivace.

Jak se říká, kde je vůle, je i cesta. Tedy doufejme, že v budoucnosti dostane podpora cyklodopravy opravdu zelenou a dočkáme se i ve Vyškově podobně komfortní prostupnosti křižovatek pro cyklisty bez neustálého sesedání a nasedání, jako například v Prostějově nebo v Olomouci.