S příchodem podzimu a poklesem teplot prudce klesá také aktivita cyklistické veřejnosti. Jsou mezi námi tací, kteří vyjíždějí na své oblíbené trasy či potřebné cesty i v tomto období, ale přiznejme si to, je jich minimum. A nemůže za to jen horší stav silnic a potažmo stezek. Přitom jízda na sněhu v přírodě má své kouzlo. Celoroční cyklistika v naší zeměpisné šířce ještě tak docela nezakotvila. Ale rozhodně lidí na kole rok od roku přibývá i přes zimní sezonu. A nemusí to být jen extrémisté a exoti, kteří žijí ze své odlišnosti od většiny.
Právě minulý víkend jsme se přibližovali vlakem za vycházkou v okolí brněnské přehrady, za prvním sněhem a posezením s kamarády v hospodě, když jsem jednoho takového potkal. Nejprve jsem uviděl kolo, osaměle připoutané ke stojanu v oddíle vagonu pro přepravu kol. Letmo jsem pak zahlédl bezpochyby i jeho majitele. Oděn do barevného dresu s krátkými rukávy a v elastických šortkách odlišoval se od spolucestujících v prošívaných bundách jako ulétlá andulka v hejnu vrabců. Vypadal jako cyklista, který právě přicestoval odněkud z teplých krajů. Ale možná měl v zavazadle zateplené nepromoky a gore bundu, nebo byl opravdu extrémně otužilý, kdo ví.
Každopádně běžný cyklista určitě přizpůsobuje svoji výstroj danému období, protože jak stará poučka praví, na výlet do přírody neexistuje špatné počasí, jen špatná výstroj. Před výjezdem tedy rozhodně nejprve zhodnotíme venkovní povětrnostní podmínky. Nespokojíme se jen s pohledem na teploměr, ale prohlédneme si i předpověď na nejbližší hodiny, které chceme strávit venku na kole. Do úvahy vezmeme zvláště vítr. Na naši tepelnou pohodu mají vliv ještě další okolnosti, jako vlhkost vzduchu a sluneční záření. Existuje řada hodnotících metod, které se snaží podchytit všechny tyto vlivy a vyjádřit, jaký pocit taková kombinace povětrnosti pro člověka představuje. Ale nejvíce používaný a pro naše potřeby cyklistů vyhovující je asi tzv. Kanadský standard, který bere do úvahy právě teplotu vzduchu a vitr.
Výsledek pak vyjadřuje tzv. pocitovou teplotou, což je teplota vzduchu za bezvětří, při které je ochlazování lidského těla na podobné úrovni, jako za daných podmínek. Povrch těla je totiž běžně obalen slupkou ohřátého vzduchu, kterou vítr zřeďuje svými studenými molekulami, narušuje a odnáší. Se znalostí teploty a větru můžeme využít jednu z nepřeberných internetových tabulek ke stanovení pocitové teploty, anglicky možná výstižněji pojmenovanou wind chill, větrný chlad. Na základě svých zkušeností pak podle toho zvolíme osvědčenou výstroj na vyjížďku. Zde máme hned po ruce takovou modifikovanou tabulku, která je rozsahem škály přizpůsobená pro cyklisty a je obohacená ještě o meteorology užívanou Beaufortovu stupnici síly větru:
Kanadský standard je platný pro teploty nižší, než +10°C a pro rychlost větru zhruba od 5 km/hod. A pro naše ještě lidské podmínky je v tabulce omezena rychlost větru na rozumné hodnoty. Asi nebudeme vyjíždět za vichru, který přináší ještě další rizika. Už jen tzv. mírný vítr nás dokáže zvláště v protisměru pořádně potrápit! Je třeba ještě dodat, že na subjektivní pocit chladu má vliv i typ výstroje. Do studeného větru má větší přínos dobrá gore bunda, nežli dva svetry, které nám upletla babička ze starých ponožek. Naproti tomu nejlepší funkční prádlo, které nemá termoizolační vlastnosti, nebo samotná membrána nám nepomohou při nízkých teplotách, např. když řešíme defekt a rychle prochladneme.
Každopádně mějme na paměti i za bezvětří, že cyklista si sám vyrábí vítr a snižuje si tak pocitovou teplotu okolního vzduchu. Při teplotách okolo nuly a rychlosti kolem 25 km/hod. je pocitová teplota snížena pohybem vzduchu za jízdy na -5°C a u nižších teplot se pokles ještě zvýrazňuje. Při -10 se pocitová teplota blíží k -20°C a na nechráněnách místech pak hrozí už i omrzliny. Proto také pokud možno plánujeme trasu tak, aby proti větru směřovala lesními porosty a do kopce, naopak po pláních a z kopce se rádi svezeme s větrem v zádech!