Trip je cizokrajný výraz pro cestu, výlet, anebo taky omámení vlivem drog. V našem případě všechny významy jsou správné. Tou drogou bylo pozdní léto a nabídka strávit prodloužený víkend s kamarády na Vysočině. Přijet na místo činu autem je ovšem poněkud fádní. Pojeďme na chalupu na kole!

Z domu je to trochu daleko, tedy dělíme cestu na dva díly: první autem do Třebíče a dalších zhruba 100 km dáme na kole s jedním přenocováním. Začínáme už v předsvátkový den odpoledne po práci. Kudy jet? Tuhle část Vysočiny moc neznáme, ale na jedné z tras https://mapy.cz/s/hazecuvace objevujeme pořádnou výzvu: vrchol Javořice, nejvyšší kopec Vysočiny! Dokonce o celý metr přesahuje Devět skal v nám známější oblasti. A to nejlepší je přímo na něm: turistický přístřešek! Přenocování na vrcholu dominantního kopce považujeme se ženou za nejatraktivnější zážitky našich cyklocest.

Cesta z Třebíče neubíhá příliš snadno, převážnou část stoupání si odbudeme zhruba do 30 km. Pak začínáme lavírovat kolem variant, které by nám nějaké metry stoupání ušetřily. Mezitím padne noc, ale milosrdný měsíc na hraně úplňku nám pomáhá s osvětlením, noc je příjemná a vítr většinou příznivý.

Kemp u Velkého pařezitého rybníka míjíme - v takové nouzi ještě nejsme, abychom v noci klepali na dveře kvůli noclehu. Na rozdíl od doporučení Mapy.cz volíme nakonec šotolinovou stezku po zelené značce přímo na vrchol a o jedenácté hodině - s několikerým pěším tlačením - jsme tam! Hukot sílícího větru od vysílače přestáváme brzy vnímat a spíme spánkem spravedlivých až do rána.

Druhý den je cesta snazší, i když svůj díl stoupání si také vybereme. Vysočina není rovina, ale při znalosti terénu bychom už raději vynechali některou hrubší šotolinovou cestu. Plánovač se s námi ovšem nemazlí, chtěl jsi trasu pro horské kolo, tak si ji užij! Na chalupu přijíždíme prakticky současně s ostatnimi lufťáky v autech a záhy s nimi nastupujeme na seznamovací 30 km kolečko po okolí. Ty nám dali!

Další dva dny probíhají ve střídání přjemných cyklo- a pěších výletů za poznáním hospůdek, rybníčků ke koupání a houbových nalezišť, které jsou vydatné zvláště - jak jinak - ve václavkách. Poslední den víkendu máme další skvělý plán: po částečném přesunu vlakem si projet vychválenou cyklotrasu č. 26 z Jihlavy do Třebíče https://mapy.cz/s/mehojukavo. Řeku Jihlavu jsme už na kolech vyzkoušeli, máme ji rádi, a tak se těšíme. Nezklamala, i když propagovaný název „Cyklostezka Jihlava – Třebíč – Raabs“ je poněkud matoucí. Jde o cyklotrasu, která je jen asi ze třetiny opravdovou cyklostezkou.

Důležité je, že je to trasa značená, nabízí hezké pasáže okolo řeky i výhledy z několika nezbytných výjezdů a dokonce i průjezd okolo pěkné zříceniny hradu Rokštejna. Jen mě jako značkaře občas překvapí na mezinárodní cyklotrase II. kategorie absence řádného značení. Vzhledem k tomu, že jedeme relativně na těžko, taky kroutíme hlavou, co vedlo tvůrce trasy k náhlému odbočení do šotolinového kopce u obce Bransouzy, když se nabízí o kousek dříve přejet na druhou stranu řeky a pokračovat okolo ní po lokální silničce. Možná bylo namístě rozdělit trasu na dvě větve, ať si cyklista vybere podle svého vybavení - trasu pro kola silniční nebo horská…

Každopádně to byly sváteční, naplněné dny v hezké krajině a tak nabízíme náš zážitek pro inspiraci i dalším zájemcům o podobný způsob provozování cykloturistiky.